Fakjů pane učiteli 2

A pokračujeme s filmy, protože je tu jeden, co jsem nemohla si nechat ujít, když byla jednička tak skvělá. Je tu znovu náš oblíbený učitel Miler a jeho banda blbců. V jedničce jsme viděli, jak se může stát z kriminálníka učitel, no a ve dvojce uvidíte, jak se nenechat vtáhnout zpět na špatnou stranu, ale nebojte nic vážného, prostě další díl plný vtipů, kravin a smíchu. Jestli se vám líbil první díl a přišel vám zábavný, tak nad dvojkou určitě neohrnete nos. Ještě když s vámi jdou takoví blázni,jako byli se mnou, kteří jsou někdy ještě zábavnější než film.

Paranormal Activity: The Ghost Dimension

                              A máme to tu zas, další díl Paranormal Activity.
Horory moc nemusím, ale tak nějak jsme s kamarádkou zjistili, že jsme se dlouho neviděli a obě jsme měli chuť se podívat na nějaký film, tak proč nejít do kina a vzhledem k tomu že nic jiného nejelo, tak to byla jasná volba.
No a myslím si, že  vám nemusím psát, co se tam stalo. Tohle je třeba můj první díl od P.A., ale i tak jsem věděla, co se tam plus mínus bude dít. Tak když o tom přemýšlím nemám ani o tom moc, co říct, protože se tam našlo v celku dost míst, kde jsem se lekla a příběh byl vcelku dobrý. Prostě klasický horror, a podle mě byl fajn. Není to zrovna něco, co by jste museli vidět za každou cenu, ale zas to nebylo nic hrozného na, co by se nedalo koukat, i když musím říct, že mě dostalo, jak si tvůrci P.A. pohrály s tou 3D verzí, ti kteří viděly ví (nechci prozrazovat toho moc pro ty, kteří se nato chystají jít)

a musím říct, že mě to úplně zmátlo a vlastně ne jen mě, ale celí kino sál.  Pro mě bylo důležité, že jsem mohla potom usnout, i když po cestě zpátky jsem v té tmě měla vcelku strach, ale to je už má paranoia.

A je to tu!!! Zachraň se, kdo může!!!

    

Je to tu lidi, přišla a mě podzimní deprese. No spíš  než to jsem strašně, protivná a noc top naštvaná, Všechno je nevyhovující a špatně. Tyhle dny není do mě zrovna nejlepší rýpat a provokovat mě, protože jsem schopná se naštvat kvůli každé maličkosti a umím  být na člověka protivná ještě dlouho potom. Někdy si myslím že je nejlepší v takové dny se zavřít do pokoje a s  nikým se zbytečně nehádat, ale jak už u mně je známo ne vždy dělám to, co si myslím, že je nejlepší, a tak jsem se rozhodla překonat a i přesto, že se někdy cítím, že bych za chvíli mohla  vybouchnout se snažím chodit ven a trávit čas s mými přáteli. Tak nějak jsem si uvědomila, že s nimi na všechno zapomenu a cítím se zas trochu klidněji. Prostě přátelé a lidi s kterými je nám fajn jsou většinou tím nejlepším lékem skoro na vše. Hlavně ti moji, co mi na rovinu řeknou, že se chovám strašně a hned po pár sekundách na to mě rozesmějí, tak že smíchy brečím a jestli jste teď jste stejný protiva, jako já zkus jste si zajít do kavárny na pokec, nebo do kina na chvíli bez přemýšlení, nebo na nákupy ty vždy zvednou náladu, a nebo si udělejte s přáteli pěkný víkend a vypadněte pryč, nebo také postačí když s nimi zažijete klidný víkendový večer třeba s filmem. Prostě a jednoduše se přesvědčte vyjít ven a hodit se na chvíli do klidu a jestli toto nezabere, pak i tak nezůstávejte doma a běžte to vymlátit a vydřít do posilovny, tohle je mi pomůže pokaždé, když už nevím co se mnou.